Když zkusíme Bohu naslouchat, uslyšíme ho.

1 Začal k nim mluvit v podobenstvích:,,Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vyhloubil tam lis a postavil tam věž; potom ji pronajal vinařům a odcestoval. 2Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby od nich vyzvedl podíl z výtěžku vinice.3Oni se ho však chopili, zbili ho a poslali nazpět s prázdnou.4Opět k nim poslal jiného služebníka: také tomu rozbili hlavu a potupili ho.5A poslal dalšího: toho zabili; potom mnoho dalších: jedny zbili, druhé zabili.6Někdo mu ještě zbýval, milovaný syn; poslal ho k nim jako posledního a říkal si: ‘Na mého syna budou mít ohled.’7Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‘Tohle je dědic; pojďte, zabijme ho, a dědictví bude naše.’8Chopili se ho, zabili ho a vyhodili ven z vinice.9Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a dá vinici jiným.10A nečetli jste toto v Písmu: Kámen, který odvrhli stavitelé, stal se kvádrem nárožním, 11je to dílo Páně, a je obdivuhodné v našich očích?„

Marek, 12, 1 –11

 

O kolik jsme lepší v naslouchání slovům Boha, než farizeové? Bůh posílá do našich životů různé lidi, často jiné lidi než bychom čekali, aby skrze ně osvítil naše svědomí a náš život.

Poznáme v nich Boží posly když přijdou? Vítáme Boží posly, nebo je odmítáme? Snažíme se naslouchat tomu, co nám sdělují, nebo se ospravedlňujeme a hledáme důvody, abychom nemuseli čelit jejich výzvě a třeba změnit něco v našem životě?

Pokud Boží slovo nepřináší do našeho života nové výzvy, pravděpodobně musíme Božímu slovu naslouchat o něco pečlivěji.