Úvaha nad Biblí 17.5.2018

K modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
Ž 102,18

Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: „Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu.
L 8, 13–14

Náš Bůh je milostivý. Záleží mu na nás, naslouchá nám, věnuje nám svou plnou pozornost. Slyší naše prosby a vidí do našich srdcí. Vidí i všechnu naši bezmocnost a nemohoucnost. Před naším Bohem nemusíme nic předstírat, nemusíme se přetvařovat. Tak jako ten celník, který se ani neodvažoval na Pána podívat a prosil o slitování nad svými hříchy, přiznával své viny a svou nemohoucnost. A Bůh ho vyslyšel. Bůh se nad našimi modlitbami nepohoršuje, nepohrdá námi, ale s láskou nás přijímá jako laskavý Otec své děti.
Bože, náš Otče, prosíme tě, otevři naše srdce a vyslyš naše modlitby. Když k tobě voláme ve chvílích únavy, bezmocnosti či zoufalství, skloň se k nám ve své laskavosti a buď nám posilou.

Sk 1,12–26 * Žd 9,1–10