Ranní chvilky | sobota 16. dubna

Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!

Ž 22,20

Když Bartimaios, slepý žebrák, uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

Mk 10,46-48

Co všechno Davidovi uteklo, že takhle řval? Čím byl ohrožen, že se ztratila jeho síla? Nazval přece Hospodina, kterého miloval, svou silou, ale jako by ho lovil někde po horách. Taky jsem jednou takhle řval na horách. Dlouho jsem hledal Ducha svatého, snad se mi ztratil. A jednoho večera se vrátil, zaplavil mne, vrátila se má síla. „A tys mi odpověděl,“ pokračuje žalm. A po té události, za pár let, mluvil ke mně prorok: „Slyšel jsem tě hrozně křičet! Jak jsi volal k Bohu a chtěl Ducha svatého, tak jistě on přijde!“ Byl jsem tam před lety sám, jako David. Ten, než zveřejnil svůj příběh, takže si ho můžeme snadno přečíst, byl sám. Jen Bůh tam byl. A odpověděl.
Hospodine, Otče náš, přiznej se k tomu, kdo k tobě volá ze svého ohrožení, prosím, nemlč!

J 14,1-6 * 1K 1,10-17