Ranní chvilky | pondělí 11. dubna

Přinášejte do mých skladů úplné desátky, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání?

Mal 3,10

Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.

2K 9,6

Boží požehnání bychom jistě chtěli všichni. Boží požehnání ovšem závisí na naší poslušnosti vůči Bohu. Závisí na tom, zda dáváme Bohu, co mu patří. Samozřejmě tu nemůže jít o nějaké obchodování s Bohem: Já budu svědomitě platit příspěvky do církevní kasy a Bůh mi za to požehná vysokým platem. Takový přístup by byl naprosto absurdní už proto, že nemůžeme dát Bohu nic, co by nám předem nedaroval. Bůh chce také víc než naše peníze. Chce nás samotné. Vykoupil nás smrtí svého Syna. A naší odpovědí na Kristovu štědrost má být, že mu vydáme svá těla ke službě (Ř 12,1n). Naše finanční obětavost je pak jen jedním z logických důsledků našeho odevzdání se Kristu. V jistém smyslu platí, že Bůh se nám dává jen natolik, nakolik se my dáváme jemu.
Pane Bože, prosíme, dej nám vidět, kde tě šidíme!

J 10,1-10 * 1P 4,1-11

4158746991_d26df84219_z